Prasečí rok začal 1. ledna, když ve středočeském kraji začalo porušování zákona nevybíráním regulačních poplatků. Přes veškeré protesty, včetně podnětu České lékárnické komory k Evropské komisi, až k soudem nařízeným předběžným opatřením, je zákon porušován v krajích dodnes. Jsou diskriminováni provozovatelé i pacienti „nekrajských“ zdravotnických zařízení. Sedmé přikázání[1] George Orwella: „Všechna zvířata jsou si rovna.“ neplatí.
Na lepší časy se sice začalo blýskat už v dubnu prasečího roku, když Ministerstvo vnitra podrobilo nezákonné postupy krajských samospráv důkladné analýze. Rozpad vlády však celou proceduru výrazně zbrzdil a tak se možná výsledků dočkáme letos. Sluší se ale Ministerstvo vnitra pochválit, žádná jiná instituce, ani nikdo jiný, se totiž k aktivitám České lékárnické komory a provozovatelů lékáren nepřipojil. Porušování zákonů je v prasečím roce tolerováno.
Prasečí kolotoč
S poplatky je spojen ještě prasečí kolotoč, pouťový kolovrátek nekonečné novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění. Aprílovou novelou přibylo pojištěnců osvobozených od placení regulačních poplatků, byl snížen ochranný limit pro seniory (z 5 000 na 2.500,- Kč), zavedlo se odečítání zaplaceného regulačního poplatku od doplatku za léčivý přípravek. Pravidla provádění tohoto druhého odpočtu (paralelní s již existujícím odpočtem z ceny léčiva při výdeji) definitivně znemožnila pacientům pochopit, jak se výše doplatku určuje. Vznikl tak systém, který díky své složitosti prakticky znemožňuje modelovat dopady změn v oblasti cenové regulace léčiv. To se projevilo v zatím posledním kole prasečího kolotoče, při schvalování Janotova balíčku, kdy ministerstvo zdravotnictví nepředložilo odhad dopadu navrhovaných změn na spoluúčast pacientů.
Zmíněný Janotův balíček je takovou třešničkou na prasečím dortu k oslavám rozhazování nebo raději k tryzně za státní dluh. Krajské samosprávy prohýřily stamiliony při nákupu voličských preferencí za jidášských 30 stříbrných regulačních poplatků a přitom by za desetinu rozházených peněz mohly v každém okrese zajistit lékárenskou pohotovostní službu. Krajské samosprávy by tak splnily svou povinnost a pacientům by to přineslo mnohem větší prospěch.
Já jsem zvíře,
ty jsi zvíře,
my jsme všichni zvířata,
budoucnost jak zlato září,
veselá a bohatá.[1]
Prasečí schodek 195 miliard
Ale nerozhazovalo se jenom z krajských kasiček, více než stovka milionů je na účtu za prasečí taneček kolem sběru dat Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Bez jakéhokoliv zmocnění začalo budování největší nezákonné databáze osobních a citlivých údajů. Zavedení tohoto protizákonného systému sběru dat se samozřejmě promítlo i do provozních nákladů lékáren. Je namístě pochválit jinou státní instituci, Úřad pro ochranu osobních údajů, který svým rozhodnutím, na podnět České lékárnické komory, protizákonné aktivity SÚKL zastavil. Jakkoliv jsme v průběhu roku slýchali, že vložené finance nejsou ze státního rozpočtu, je SÚKL státní institucí a odněkud ty peníze mít musel. Korunka ke korunce a z prasečího roku vzešel i prasečí schodek 195 miliard.
Prasečí bitva o perník
Ale zpátky k chřipce. Zcela jistě bez souvislosti s výročím znárodnění cizích naftových nemovitostí na území státu (18. 3. 1938) hlásí Mexiko první případy nákazy pandemickým virem A/H1N1. Po krátké epizodě, kdy je označována za chřipku mexickou se do povědomí zapisuje pod názvem „prasečí chřipka“ (pig flu). Už v květnu prasečího roku Ministerstvo zdravotnictví rezervovalo vakcínu proti prasečí chřipce. Opakované nabídky České lékárnické komory ke spolupráci k řešení hrozby pandemie zůstaly nevyužity ze strany krajských samospráv i ze strany Ministerstva zdravotnictví. Opomenutí lékáren výše uvedenými se stalo ještě zřetelnějším, když se lékárenští zdravotničtí pracovníci neobjevili ani v jednom seznamu profesí, které budou očkovány pandemickou vakcínou. V kontextu s rozšířením počtu očkovaných profesí o poštovní doručovatele a výpravčí se nabízí otázka, zda je zabezpečení léčiv pro veřejnost stejně důležité jako doručování zásilek nebo zda už mají pracovníci lékáren zvýšenou imunitu proti všemu prasečímu ve státní správě i samosprávě.
A v panoptiku prasečích jednotlivosti zbývá ještě poslední: prasečí bitva o perník. O způsob výdeje léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu pro terapii chřipky a nachlazení se vede nejenom bitva, ale přímo politická válka. Snaha zabezpečit on line kontrolu (velmi drahou) prostřednictvím výše zmíněné nezákonné databáze SÚKL byla tak veliká, že se otevřeně hovořilo o změně zákona v legislativní nouzi, tedy je pseudoefedrinu připisována stejná důležitost jako státnímu rozpočtu. A přitom stačí tak málo, vydávat tyto léčivé přípravky pouze na lékařský předpis. Shodli se na tom nejenom delegáti sjezdů lékařské a lékárnické komory, ale nepřímo to potvrzuje i ministerstvo. V doporučení k terapii chřipky na webu ministerstva zdravotnictví byste léky s pseudoefedrinem hledali marně.
Rok 2010 je rokem Tygra. Uvidíme, jaký tygr to bude. Mým přáním je, aby, místo vytváření komplikovaných regulačních mechanismů, které jsou obcházeny, přinesl jasný a vymahatelný systém pevné spoluúčasti u léků.
Jen aby se z roku tygra postupně nestal třeba rok člověčí. Mohlo by se stát, že by „nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“[1]
Publikováno ve Zdravotnických novinách 11. 1. 2010
